Jdi na obsah Jdi na menu
 


Motogang od Zelené jedle

16. 11. 2008

Inu, bylo to tak :

Papíry na motorku jsem si udělal již v 17 letech, a darem dostal ČZ 175. Ale mladej a blbej - dlouho jsem nejezdil. Když mi papíry vrátili z čistírny rozšířil jsem je na B a na motorky na 10 let zanevřel... Tolik dávné historie.

Historie méně dávná :

Jelikož pracuji od roku 2000 ve firmě Bühler Motor s.r.o. Hradec Králové, je dojíždění do zaměstnání celkem finančně náročné. S vidinou úspor domluvil jsem se se spolupracovníkem Švejkem a zakoupil jeho Pionýra. Na něm jsem jezdil den co den do Borohrádku - to je cca 2x18 km denně. Tam mě nabíraly moje "babčy" a vozily mě jako grófa do HK. nuže a jak jednou sednete i na malou motorku... Znáte to - to by jste asi nebyli na tomto webu.

Na pinďourovi jsem zažil rozličná dobrodružství. Asi největší byl výlet k Duškovi do Jizerských hor (2x 170 km). Jel jsem jenom s malými baťůžky na zádech a na hrudi, oblečen v koženkový plášť po dědovi a s obrovskou integrálkou bílé barvy na palici. No, Quasimodo a mimozemšťan vjednom.

V ten čas roku 2004, byvše vlastníkem dvou automobilů, rozhodl jsem prodat svojí Asconu B, 2 dv., 2.0, 100k/950 kg s náhonem na zadek a utržené peníze nějak rozumně investovat. Tak jsem začal přemýšlet a na pomoc jsem si vzal Annonci. A hle - v Berouně se prodávala ČZ 501 na papírech. Jeden telefon, fotka e-mailem a bylo rozhodnuto - jedu pro ní. Byl celkem pěkný květen, takže zjistit vlaky do Berouna, sbalit baťůžek s helmou a hurá... Raketa byla solidní, takže jsem je domluvil s majitelem a vyrazil domů. Asi jsem magor, jet na neznámé motorce 170 km bez zajištěného odtahu... 3/4 cesty propršelo, kokos po dědovi začal tlačit u Karlštějna a před Hrochovým Týncem mi došel benzín. (blb jsem nevěděl, jak má být otevřený kohoutek). Po dvou hodinách mě zachránil Dušek, který byl v Chocni pro bojler na penzión a těch pár posledních kilometrů domů mi začala problikávat kontrolka dobíjení...

Tak jsem měl Raketu a co dál. Kolega Švejk, taky strašlivý motorkář se ke mě přidal. První rok jsme se jen tak poflakovali na motorkách kolem HK a Chocně, ale nic z toho. Švejček se svým tátou (zlatej chlap) udělali GO motoru Rakety a nějak jsme sbírali kilometry a zkušenosti. A najednou byl podzim. Namlsaní jsme si řekli, že by bylo dobré příští rok udělat neco velkého. Inu a tak mi začal šrotovat v kouli plán na Tour de Prdele 2005.

2005

Plán cesty jsem stvořil už někdy na podzim. Plán byl dojet do Skleného u Prievidze za Dáňou, který tam byl s rodinou na dovolené a zpátky nějak zaimprovizovat. Švejk tenkrát jěště nevěděl, co to bude obnášet a tak souhlasil, ale dva jsou málo. Úkol zněl "sehnat další magory". První byl Láďa "Dědek" - spolupracovník z Bühler Motor. Neměl ale svoji motorku. Problém se vyřešil skoro sám a nečekaně : kluk z práce prodával Jawku 250 s PAvíkem dohromady za 6000 kč, takže jsme se dohodli následovně - já si vezmu PAvíka za 2000 kč, kluci dají každý 2000 kč a mašinu budou mít napůl :-). Ok, Láďa bylo náš. Tři není moc a tak Švejk oslovil dva kamarády - Lukáše a Lá´du - Lukáš na oplechované a oplexikované dvěpade a Lá´da na třipade. Pět je akorát, jen vyrazit.

Obrazek

Cesta probíhala luxusně, kluci vyrazili z HK, já se v Chocni přidal a mazali jsme na Slovač. Potíže nastaly asi někde u Uherského Hradiště, kdy se začaly ozývat hlasy, že jedeme už docela dlouho. Pocítil jsem počátek rebélie a zvolil jsem  politické řešení - obelhat a ukecat. Chlapi mi uvěřili, že do Skleného to je slabých 50 km (150) a že do 18:00 sedíme na pivu...

Nějaký čas přece jen už uplynul a před Švejkem se slovo Remata může říkat :-)

Jen pro názornost - cesta končila a začínal potok.. Čekala nás 2 km dlouhá motokrosová vložka. Pro mě a Švejka to znamenalo z motorek, jedničku, šťavit motor přes spojku a dva kilometry běžet do kopce a kličkovat mezi balvany. Já byl trochu chytřejší než Švejk a otevřel si plexik :-)

Obrazek

To vše je ale zachyceno ve fotogalerii z tohoto roku.

Tak to byl rok 2005, jelikož jsem se nějak rozepsal, budu pokračovat zase příště.